Podívejte se na nové fotky…

Odpoledne dne třetího bylo ve znamení procházky. Ne moc dlouhé, protože byla zima a sněžilo (a Báře mrzly ruce), ale chtěli jsme se podívat alespoň na pár zajímavých památek. Protože má galerie momentálně nepodporuje popisky, tak dám pár fotek i sem (mám v plánu nějaké změny, ale až na to bude chuť, což může taky docela dost dlouho trvat).

Cestou „domů“ jsem si byl koupit něco k jídlu (protože jsem už všechno sežral. Řízky padly hned první večer). A narazil jsem na pivo. Ptal jsem se prodavače, které je nejlepší, které by mi doporučil. Bohužel odpověděl, že neví, protože pivo nepije. Při vybírání jsem narazil i na česká piva, takže jsem mu oznámil, že si beru to nejlepší a vzal z regálu Kozla. Nevím, jestli to pochopil . Dále byla na výběr ještě Plzeň, ale Kozel je Kozel. Pak jsem si vzal ještě místní Karhu. Říkal jsem si, že jestli to bude patok, tak si pak spravím chuť pořádným pivem. Ale nakonec nebylo špatné. Trošku sladší, ale celkem dobré. Takže můžu doporučit. Vtipné taky je, že objem plechovky je 0,568 litru a není to nikde nijak zvlášť zdůrazněné. U nás by to bylo spíš 0,468 (a taky by to nebylo zdůrazněné).

(Celý příspěvek…)

Druhý den byl vlastně náš první v Helsinkách a bylo to poznat. Vylezli jsme z baráku, abychom šli do práce. Naštěstí jsme si po pár desítkách metrů uvědomili, že jdeme opačným směrem… Měli jsme jakous takous mapu, takže jsme podle ní nakonec došli tam, kam jsme potřebovali. Cestou jsme narazili na obchod a tam jsem si koupil výborné (ale fakt výborné) koláčky s malinami k snídani. Taky jsem udělal pár fotek, ale nic extra.

(Celý příspěvek…)

V pondělí v 8 ráno jsem se rozloučil se ženou Blaženou a králíkem, chvilku na to mě vyzvedl taxík s Bárou a vydali jsme se směr letiště Leoše Janáčka v Mošnově. I přes překvapivý sníh (na to, že hlásili až 10 °C, bylo až moc bílo a kosa) netrvala cesta dlouho.

Z Ostravy se do Helsinek dá doletět dvěma způsoby. Buď přes Prahu s ČSA nebo přes Vídeň s Austrian Airlines. Přes Prahu bylo spojení rychlejší a levnější, takže nebylo moc co řešit.

(Celý příspěvek…)

Takže jsem ve Finsku. Pro ty, kdo to ví, bude tento úvod jen opakování a pro ty ostatní opravdu úvod .

Zhruba někdy před Vánoci se mi naskytla možnost ucházet se o místo analytika systému Hyperion ve firmě Stora Enso (tedy ve stejné firmě, kde jsem pracoval už před tím). Pro tento úvod není důležité, co to Hyperion je, podstatné je, že jsem se rozhodl, že to zkusím a že mě vzali (asi pomohlo to Hÿvää huomenta, kterým jsem se na začátku pohovoru pozdravil). A podstatné je taky to, že zaučování je v Helsinkách ve Finsku a že zde strávím docela dost času.

(Celý příspěvek…)

S malým zdržením, ale přece. Videa z lyžovačky v Jasné. Jen se kochejte, jo a taky se podívejte na fotky .

(Celý příspěvek…)

Dlouhou dobu jsem četl pouze zahraniční sci-fi a fantasy, v to české jsem neměl moc důvěru. Kromě J. M. Trosky, Ludvíka Součka a Ondřeje Neffa  jsem vlastně ani žádného jiného českého autora pořádně neznal.

Jednou jsem však do ruky vzal knížku od Miroslava Žambocha (byl to Koniáš, vlk samotář) a jeho přímé akční fantasy se mi hodně zalíbilo. Vlastně díky němu jsem si předplatil Ikarii a pustil se i do jiných českých autorů (třeba do Jiřího Kulhánka), a když se tak probírám knihami, které jsem za poslední dobu přečetl, tak české a zahraniční jsou tak půl na půl.

Nedávno jsem zase tak brouzdal v knihkupectví, abych ukojil svou knižní mánii a narazil jsem na Dlouhý sprint s ozvěnou. Jak už to tak bývá, neváhal jsem a kupoval .

(Celý příspěvek…)

Kdysi, když jsem ještě chodil do knihovny, jsem četl knihy hlavně od prověřených autorů. Jenže jednou už nebylo co číst, tak jsem musel chtě nechtě zkusit někoho nového. A tím někým byl Dean Koontz. Přečetl jsem asi 10 jeho knih a docela se mi zalíbil jeho mysteriózně hororový styl.

Pak jsem si začal knihy kupovat a sem tam jsem se po Deanu Koonzovi ptal. A nic. Sehnat jeho knihy je docela problém. Jednou jsem si zase tak brouzdal kolem regálů a narazil jsem na Ochránce. Neváhal jsem ani chvilku a kupoval.

(Celý příspěvek…)