Druhý den byl vlastně náš první v Helsinkách a bylo to poznat. Vylezli jsme z baráku, abychom šli do práce. Naštěstí jsme si po pár desítkách metrů uvědomili, že jdeme opačným směrem… Měli jsme jakous takous mapu, takže jsme podle ní nakonec došli tam, kam jsme potřebovali. Cestou jsme narazili na obchod a tam jsem si koupil výborné (ale fakt výborné) koláčky s malinami k snídani. Taky jsem udělal pár fotek, ale nic extra.

Stora Enso Oyj

Na první pohled to vypadá, že je v Helsinkách spousta zajímavých budov, a na každý další pohled je vidět, že je to opravdu tak. Kdybych měl vyfotit každý pěkný barák, tak by mi moje osmigigová karta nestačila.

Odpoledne po práci bylo vyhrazené zjišťování informací a nakupování potřebných věcí. Zašli jsme si do infocentra, takže máme několik různých map a brožur, ještě jsem ani neměl čas se na to podívat. Dále jsme potřebovali něco na večeři, jar a pár serepetiček, kartu na MHD a hlavně to nejdůležitější – hrníčky. Za prvé proto, že jsem tady neměl pořádně z čeho pít a za druhé suvenýr pro Blažuldu (už se počet hrníčků blíží ke čtyřem stům).

Takže postupně.

Největší obchoďák v Helsinkách (aspoň podle vyjádření místních) je Stockman a v něm, úplně nahoře v 8. patře, je service point. Tady se dají pořídit jízdenky na MHD a taky value card – karta, na kterou si můžete nabít nějaké peníze a se kterou můžete jezdit po celých Helsinkách a okolí v tramvajích, autobusech a metrem.  Karta samotná stojí 5 Euro a má dvě výhody (stejně jako u nás) – nepotřebujete u sebe spousty drobných a navíc je při jejím použití jízdné levnější. Jedna cesta MHD stojí zhruba 2 Eura plus mínus. Záleží to na tom, jestli jedete tramvají nebo autobusem, na čase, na zóně a tak. Navíc jsme zdarma dostali jízdní řád a několik map. Síť je tady velmi široká, jízdní řád má zhruba 350 stran. Paní, která nás obsluhovala byla příjemná a všechno nám (ochotně!) vysvětlila.

Stockman samotný obsahuje 9 pater (-1. až 8.) narvaných věcmi. Nevím, jestli byste tam sehnali míchačku na beton, ale jinak asi skoro všechno.  Nás zajímaly jen potraviny, takže jsme se nezdržovali ostatním. Na samoobsluse v mínus prvním patře mě překvapily 3 věci.

• Alkohol se ve Finsku zřejmě musí prodávat sám (výjimku tvoří pivo) a nemůže být v nomálních potravinách. To, že je drahý, to ví asi každý, ale tohle mě trošku překvapilo.
• Všude byly všeho strašná kvanta a všechno vypadalo čerstvě. Maso bylo červené a doslova se v regálech smálo, pečivo vonělo, spoustu druhů sýrů, ovoce a milion druhů ryb. Paráda. Odhadem je jídlo 2,5 krát dražší než u nás. Nevím přesně, jaké tady mají platy, ale řekl bych, že poměrově to vyjde tak zhruba šul nul. Kilo banánů 1,95, malý jogurt 0,39, chleba 1,49, 400 g Flory (tady Becel) 1,60, 150 g ementálu 2,44.
• Největší rozdíl proti našim obchodům je v personálu. Každý má na sobě cedulku s jazyky, které umí. A každý umí alespoň 2, většina 3. Samozřejmostí je finština a angličtina, hodně rozšířená je švédština (což nepřekvapí, vzhledem k tomu, že je to jeden z úředních jazyků Finska), viděl jsem i francouštinu a další. A tohle se netýká jen obchodu. Na kohokoliv jsme na ulici promluvili (bez ohledu na věk), s každým jsme se bez nejmenších problémů domluvili. A nevím, jestli jsou Fini takoví optimisté nebo jsme jen nenarazili na nikoho nerudného, ale všichni byli usměvaví a ochotní.

Hrníček jsem chtěl koupit v nějakém hrníčkovém obchodě, ale bohužel jsme po cestě žádný nenašli. Takže když jsme zanesli tašky „domů“, vzal jsem foťák a vydal se hledat s tím, že udělám po cestě pár obrázků. Bohužel jsem při pořizování prvního zjistil, že jsem nechal kartu v počítači, takže smůla.

Takže jsem se jen tak toulal po ulicích (a nakonec se vydal zpět do Stockmana). Je zvláštní, kolik je v Helsinkách kadeřnictví. Na každém rohu je nějaké, asi mají místní rádi upravené vlasy. A všechny ulice jsou posypané štěrkem, vypadá to, že se nikde nesolí a nikomu to nevadí. To se mi líbí, přemíra solení ničí přírodu – rozežírá zvířatům nohy (chudáci psi a ptáčci), stromům to asi taky nedělá dobře. Jen je zvláštní, že to někde jde (a to dokonce někde, kde je opravdu sfinská zima) a někde ne… Hrníčky jsem nakonec koupil.

Hrníčky